Sportu na zdar!
[Czech] Ekonomická úvaha o tom, kdy a jestli se sport chová jako veřejný statek – a co z toho plyne pro jeho financování.
This article is in Czech. Looking for English content? Explore it [here].
Je léto, polovina lidí leží u vody nebo u moře, ta druhá právě sesedá ze sedla u nejbližší pivní občerstvovačky. A ta třetí doma balí na dovolenou.
Sport zasáhne snad každého, ať už aktivně, nebo pasivně. Je nezanedbatelnou součástí kultury. Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ho definuje jako veřejně prospěšnou činnost poskytovanou v celospolečenském zájmu. Na státu, krajích a obcích je pak rozhodnutí, jakou činnost a komu ji budou poskytovat. Sport přitom veřejný statek z přesné definice být nemůže, i když místy některé parametry splňuje.
Rivalita, vylučitelnost a proč na tom záleží
Veřejné statky se v ekonomii typicky vyznačují nevylučitelností (nikdo nemůže být vyloučen z užívání) a nerivalitností (užívání jedním člověkem nesnižuje dostupnost pro ostatní).
Nicméně velká část sportovní spotřeby je vylučitelná. V bazénu si zkrátka bez zaplacení nezaplavete, i když je podporován z rozpočtu města. Členství ve sportovním oddílu většinou zadarmo není, i když je oproti tržní ceně snížené díky čerpání (místy nepřehledných) dotací. S nerivalitností je to také obtížnější. Na zdánlivě nevylučitelném užívání cyklostezky se v letních dnech krásně ukazuje rivalita všech těch běžců, kočárků, bruslařů a nemluvě o cyklistech.
Jak tedy maximalizovat to pomyslné společenské blaho včetně všech nezapočítaných zdravotních a sociálních benefitů nebo multiplikačních efektů v ekonomice? Zásahem co největšího počtu lidí (sportovců)?
Formy podpory sportu s sebou totiž nesou různé mezní náklady vzhledem k míře zmíněné vylučitelnosti a rivality. Ve zkratce — každý další cyklista na cyklostezce nestojí prakticky nic, financování dalšího vrcholového sportovce-reprezentanta už ano.
Co by tedy mělo být naším cílem v otázce stanovení sportovního optima? Podle mikroekonomie ze středních škol:
Utrácet tam, kde náklady na dalšího sportovce/fanouška jsou nižší než mezní zvýšení společenského blahobytu.
Příkladem budiž trenéři
Snaha o ekonomickou kalkulaci dopadla tak, jak dopadla, a stále dopadá tak, jak dopadá. Vzhledem k pozitivním externalitám sportu a četným dotačním schématům je těžké narazit na čistě volný sportovní „trh,“ na kterém by bylo možné představit problematiku odhadování těchto externalit.
Příkladem mohou být ale služby osobních trenérů (na které se snížená DPH ve výši 12 % nevztahuje a “nenarušuje” tak trh ještě více). Ekonomické náklady osobních trenérů na dalšího svěřence s sebou nesou:
časové náklady samotného tréninku → ve stejné výši pro každého dalšího,
časové náklady na přípravu na trénink → klesající mezní náklady vzhledem ke zkušenostem,
vybavení, afiliace s posilovnou, klubem → fixní vstupní náklady.
Osobní trenér přitom v jednu chvíli nezvládne odtrénovat neomezený počet lidí. Jeho služby jsou tak vylučitelné a svým způsobem i rivalitní, jelikož zvýšený počet trénovaných sportovců snižuje pozornost trenéra na každého z nich.
A teď ty společenské benefity
Trenér má dvě možnosti – kvalitu nebo kvantitu. Například trenér běhu může v rámci dvou hodin vést:
kurz pro 40 kondičních běžců a každému z nich se věnovat alespoň malou chvíli,
mít pod sebou úzkou skupinu dospívajících sportovců v atletickém klubu, nebo
trénovat pouze jednoho nebo dva profesionály.
Každý z těchto trenérů věnuje stejně času na přípravu. Jaký trenér přispívá společenskému blahobytu nejvíce? Teď přichází to oblíbené: Záleží.
Co když jeden z těch čtyřiceti kondičních běžců je člen představenstva místní firmy, kterého kladný vztah ke sportu přesvědčí o zvýšení soukromé podpory pro sportovní kluby ve městě? Nebo nejlépe – co když každý z těch čtyřiceti běžců dokáže svým nadšením pro sport inspirovat své děti?
Co když profesionální běžec dokáže svými výkony a veřejným vystupováním zvednout ze židle polovinu národa? Často lze tento efekt pozorovat po úspěšné olympiádě.
Kalkulace benefitů a priori je složitá, a tím i stanovení nabídkové ceny za službu trenéra.
Kvůli nedokonalosti informací proto obecně vznikají ve sportu tržní propasti, které se pomocí smíšené ekonomiky snažíme vyplnit tam, kde si myslíme, že vznikne největší všeobecné dobro – nebo tam, kde se to někomu prostě více hodí.
S každou další investicí do sportu totiž platí, že někde pravděpodobně existuje pro danou investici lepší využití. Nebo možná ne, a to je jedině dobře. Záleží, jestli jsou na obou stranách rovnice správně znaménka.
Další čtení a reference
Andreff, W., & Szymanski, S. (2006). Introduction: Sport and economics. In W. Andreff & S. Szymanski (Eds.), Handbook on the Economics of Sport (pp. 1–8). Edward Elgar Publishing. Dostupné zde: [odkaz]
Deloitte Česká republika (2025). Studie ekonomického dopadu pohybových aktivit v ČR. Dostupné zde: [odkaz]
Dittrichová, J. (2010). Financování sportu jako veřejného statku. In: National and Regional Economics VIII, International Conference, Technical University of Košice. ISBN 978-80-553-0517-2. Dostupné zde: [odkaz]
NKÚ (2024). Tisková zpráva: Očekávané přínosy vzniku Národní sportovní agentury nebyly naplněny: miliardové dotace netransparentní a bez kontroly efektivity. Dostupné zde: [odkaz]
Zákon č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu. Dostupné z: [odkaz]
Na Škváře bych rád na sport nahlížel trochu z jiného úhlu a třeba společně přijdeme na to, kde v českém sportovním prostředí fungují investice do něj lépe a kde naopak.